Právě připojeni - hostů: 47 
naves-01.jpg

Kronika rok 1945

dne .

ROK 1945 

Zákopové práce

            Počátkem tohoto roku bylo dělnictvo nasazeno na zákopové práce. V souvislosti s tímto nařízením, bylo nutno odevzdati lopaty, krompáče a rýče. Při výběru pracovních sil na tyto práce, byly postiženy všechny kategorie občanstva.

            V důsledku velké ruské ofensivy, děly se přesuny vojsk z východu na západ. Pro případné ubytování vojska, musely býti uvolněny učebny ve školách.

Pohotovost povozů

            Vyhlášena pohotovost selských povozů pro případné stěhování civilního obyvatelstva. Pořízen soupis povozů a saní.

Transporty zajatců

            Počátkem února procházely našim okresem kolony ruských zajatců, vyhladovělých a zkřehlých zimou směrem na západ. Zajatci byli transportováni před blížící se frontou.

            Dne 20. února byla zavřena kina a školy pro nebezpečí nákazy skvrnitým tyfem.

Příchod maďarského vojska

            Po rozvrácení fronty v Maďarsku děly se ústupy vojsk do zázemí. Také do naší vesnice připochodovalo maďarské vojsko, jeden prapor.

            Bylo ubytováno ve škole a v hostinci u Brázdilů. Mezi vojskem bylo možno pozorovati úplnou demoralizaci a rozklad armády. Bylo vyhladovělé a otrhané. Vyměňovali za sebe šatstvo za chleba a také chleba žebrali. Vůči občanům chovali se vojáci přátelsky a byli vděční za kus chleba, který od občanů dostali. Jejich strava byla velmi špatná a málo. Rovněž i trén jejich byl ve špatném stavu. Vozy obyty prkny, rozbity, nadkryty starými plachtami případně rákosím. Koně vyhublé a tak zesláblé, že v jednom voze byli zapřaženi 4 koně. Ve vesnici se zdrželi od večera do rána a odpochodovali směrem k Napajedlům.

Fronta se blíží

            Počátkem dubna posunula se fronta ze Slovenska k Hodonínu. Vlaky jezdily jen do Bzence a Písku. Na sever jen do Otrokovic. Lidé v této době uschovávali cennosti a různé věci zakopávali do země a pro sebe kopali kryty. Veřejný kryt byl pořízen ve sklepě u Brázdilů č. 25.

            Protiletecká civilní obrana byla v neustálé pohotovosti, poněvadž denně děly se nepřátelské nálety a neustále byl hlášen letecký poplach.

Bombardování vesnice

            Dne 24. dubna v poledních hodinách přeletěla nad naší vesnicí 4 ruská bombardovací letadla, která za ohromného výbuchu shodila 4 bomby, které dopadly na zahrádku Karla Kolaříka č. 256, Františka Sládka č. 253. Výbuchem byly zničeny ovocné stromy na zahrádkách a byly poškozeny domky Karla Kolaříka, Františka Sládka a Josefa Kadlčíka. Sousedům v blízkosti popraskaly okenní tabule.

V tutéž dobu byla shozena bomba na poli v trati za humny směrem k Bílovicím asi 300 m od vesnice. V blízkosti rozhazovala hnůj na poli Josefa Kromsiánová z č. 142. Výbuchem bomby byla jmenovaná vržena na zem, ale zranění neutrpěla. Po vybuchlých bombách zůstaly jámy více než 1 m hluboké a 2 m široké. K úrazu neb o život nepřišel nikdo.

            Jelikož fronta se blížila, pospíchali zemědělci s polními pracemi, tak že 15. dubna bylo zaseto a zasázeny brambory.

Z povzdálí bylo již slyšeti dunivé rány děl a vybuchlých bomb při bombardování za Javořinou. V noční době na obzoru lze pozorovati rudou zář z vystřelovaných raket. V noční době možno pozorovati jak nepřátelská (americká) letadla vysazují nad územím parašutisty a zbraně pro partyzány, kteří byli ukryti v lesích a prováděli v týlu německé armády záškodnictví.

Před blížící se frontou zmocňoval se obyvatelstva strach a hrůza. Nebylo zájmu o práci  a lid chodil bez zájmu se stejnou myšlenkou zda všichni ve zdraví prožijí blížící se hrůzy války, zda všichni obstojí a kde se před touto hrůzou schovají.

Stanné právo

            Dne 21. Dubna vyhlášeno stanné právo a policejní hodina. Od půl deváté hod večerní do páté hod ranní nesměl se nikdo zdržovati na vesnici

Příjezd německého trénu

            Ustupující německé oddíly ubytovaly se i v naší vesnici. Přijel motorizovaný trén. Ubytoval se ve stodolách, aby byl kryt před leteckými nálety.

            Na vozech i autech přivezli sebou civilní oděv, kůži, lihoviny a různé jiné věci, které pokradli civilnímu obyvatelstvu na Slovensku. Tyto věci snažili se vojáci prodati lidem. Zájem o koupi byl velký, neboť lid chodil již otrhaný a špatně obutý.

            Poslední týden v dubnu rozděloval se cukr a to 15 kg na osobu. Dělo se tak proto, poněvadž vlaková doprava byla přerušena a bylo nebezpečí, že skladiště budou bombardována. Cukrovar ve Starém Městě byl bombardován, kde bylo zničeno velké množství cukru.

            V obchodech se vyprodávali zásoby oděvů, látek a potravin bez lístků. Lid se zásobil potravinami, hlavně chlebem. Dne 26. dubna ubytovala se ve vesnici velitelství 15. pěší divize i se štábem a velitelem polního četnictva. V tu dobu posunula se fronta ze  Slovenska až ke Strání, Vlčnovu, Uh. Brodu a ke Strážnici. Technická četa zřizovala polní telefonní spojení. Telefonní dráty kladeny na poli za humny směrem k Javorovci. Jednotlivé telefonní hovorny umístěny v č. 35, 37, 13 a 73. V hostinci u Brázdilů zřízeno obvaziště, kde byl také ubytován vojenský lékař. Ve vesnici vyhlášen vyjímečný stav. Muži do 35 let museli kopati na poli bunkry pro kulomety.

            Dne 27. Dubna o 10 hod večer za velmi deštivého počasí přijel do vesnice odstupující oddíl německého vojska s děly a trénem. Obyvatelé již spali. Vojáci násilně se dobývali do domů a žádali ubytování pro sebe i koně, které ustájili ve stájích, kůlnách a stodolách. Vojáci od lidí požadovali teplá jídla. Druhý den ráno nařídil velitel divize, starostovi obce, že obec musí dodati pro vojsko dobytek. Starosta obce Sládek Vojtěch, úřad. Radní Ignác Ošívka za asistence důstojníka a několika vojáků, dům od domu rekvivovali hovězí a vepřový dobytek. Majitel jemuž byl dobytek odebrán, musel jej dopravit na dvůr obecního hostince č. 3, kam byl sváděn všechen dobytek. Tak bylo násilím odňato 80 kusů hovězího a 108 kusů vepřového dobytka.

Internování mužů

            Týž den odpoledne vydán rozkaz, aby všichni muži od 16 do 60 let dostavili se na náves před hostinec Julia Brázdila. Toto musel vyhlásiti obecní strážník Václav Magdálek. Již před vydaným nařízením obklíčili vojáci jsa ozbrojeni automaty celou vesnici, aby nikdo z vesnice nemohl uprchnouti. Jiní vojáci procházeli vesnicí a všechny muže sbírali a odváděli je na návsi. Všeho obyvatelstva zmocňovala se nepopsatelná hrůza, neboť nikdo nemohl tušiti co němci zamýšlí a co se bude dále díti. Někteří muži pokusili se o útěk do polí, ale když spatřili kordon vojáků kolem vesnice, vrátili se zpět, neboť vojáci po prchajících stříleli. Na útěku byl zastřelen 32 letý Jaroslav Magdálek z č. 29, rovnou do břicha. Všichni muži byli soustředěni na dvůr Brázdilova hostince a odtud odvedeni pod dohledem vojáků do obecné školy, kde byli internováni. Byl to smutný průvod. Každý byl bledý, tupě a rezignovaně hleděl strnule před sebe a u všech byla jedna otázka kam nás vedou a co s námi bude? U dveří školy stála ozbrojená stráž, aby nikdo nemohl prchnouti.

            Nad vesnicí kroužila ruská letadla a časově ozývaly se rány z děl a výbuchy explodujících granátů, kterých na území naší obce padlo nejméně 300.

            Ženy, děti a staří lidé schovaly se do krytů. V jednom krytu bylo několik rodin společně. Do krytů vzali sebou peřiny, prádlo a šaty. V domech zůstali vojáci sami. Rabovali vše co se jim hodilo. Zabíjeli drůbež, prasata a připravovali si sami stravu. Brali lidem cennosti, mouku, šatstvo, prádlo, tuky, maso. Co nesnědli vyhazovali na hnůj. Na komorách brali obilí, ve stodolách seno a slámu, nakládali na vozy a odváželi. Sebrali rolníkům vozy, koně a těmito potahy ukradené věci odváželi. Poražené vepře uvázali provazem za vůz, tak je táhli za vozem po silnici a odjížděli z vesnice jako horda lupičů. Nešetřili ani březích prasnic i tyto poráželi.

Když ustala střelba, vybíhali ženské z krytů, aby nakrmily hladový dobytek a připravily teplé pokrmy aspoň pro zimou zkřehlé a hladové děti v krytech.

Internovaným mužům ve škole bylo dovoleno jídlo donášeti. Tam se všichni bratrsky dělili o kus jídla.

Přesuny vojsk, doprava raněných a mrtvých děla se výhradně v noci. V noci z 28. na 29. dubna posunula se fronta až k obci Popovice, pak k lesu „Bukovina“ u Javorovce, pak probíhala od obce Javorovec našim územím v trati „Losky, Za žleby“ ke kříži u lip směrem na Bílovice. Tutéž noc přijela němcům od Napajedel posela i několik tanků. V noci 28. dubna o 10 hod přišel mezi zavřené muže do školy voják a z jeho rozkazu muselo jíti 30 mužů do fronty kopat zákopy. V tu noc velmi pršelo. Mezi nimi byl také František Šácha č. 226, Ladislav Vrána č. 221, Ladislav Mikulka  a František Omelka č. 142. Jmenovaní vyprávěli: „Když jsme vyšli ze školy museli jsme se seřadit do dvojstupu. Pak jsme obdrželi náčiní a pochodovali jsme přes dědinu za naprostého klidu, nikdo nesměl promluviti, na území obce Javorovec k lesu Bukovina. Strážný voják, který nás vedl upozornil, že kdyby se někdo pokusil o útěk, bude na místě zastřelen. Nikdo z nás nevěděl kam jdeme a co s námi bude. Všechny nás jímala hrůza a děs, neboť jsme mysleli, že nás němci postřílí a náčiním, které jsme dostali, že si musíme vykopat předem hrob. Nikdy v životě jsme se tak vroucně nemodlili jako v tu chvíli. Jelikož rusové a partyzáni neustále útočili, nebylo možno zákopy kopati, proto nás voják odvedl zpět do školy“.

V noci z 30. dubna na 1. května děly se neustále přesuny německých vojsk. Ustupující německé oddíly odjížděly vesnicí směrem ke Včelarům. Poslední tanky se odsunuly po půlnoci. Mezi internovanými muži ve škole panovalo rozčílení, ale sílila naděje na brzké osvobození. Kolem 3 hod odešlo poslední německé vojsko. Odešel také strážný voják od školy a při odchodu řekl: „Jste již volní a za chvíli přijde Ivan“. Čímž myslel ruské vojsko.

Muži ve škole setrvali až do rána. Nikdo nechtěl dříve odejíti, poněvadž nebyla jistota zda nejsou někde ukryti němečtí vojáci.

Ustupující německé oddíly, aby zadržely postup ruských a rumunských vojsk, vyhodily ve Včelarech a v Bílovicích mosty.

Příchod Rudé armády

Kolem 7 hod ráno zaznívaly jednotlivé výstřely ve směru od Javorovce a tím dávali Rusové znamení, že se blíží do vesnice. Občané vybíhali, aby je přivítali. První do vesnice přišly přední hlídky o několika mužích. Za nimi pak větší oddíly a naposled dělostřelectvo.

Občané na důkaz vděčnosti tiskli vojákům ruce a podali jim občerstvení jídlem a pitím. Mezi nimi byli i vojáci rumunští. Menší počet ruských a rumunských vojáků ubytovalo se ve vesnici. Ostatní oddíly pronásledovaly nepřítele.

Ruští vojáci přinesli sebou nové čsl. okupační peníze, jimiž podělovaly děti a platili potraviny. V obci byla provedena sbírka vajec pro ruské vojáky, sebráno několik set vajec. Na návsi poráželi ruští vojáci vepře, které koupili od občanů a připravovali stravu pro sebe.

Revoluční národní výbor

Dne 2. Května byla rozpuštěna dosavadní obecní samospráva (obec. zastupitelstvo) a byl zvolen „Revoluční národní výbor“ zastoupený dvěma politickými stranami, komunistickou a lidovou. Čítal 8 členů. Členství v tomto Nár. výboru přilaliL Václav Mikulíček č. 164, Antonín Tichoň č. 154, Jan Bilavčík č. 229, Jan Žiška č. 185 za stranu komunistickou. Josef Kromsián č. 107, Jaroslav Šimek č, 2, Vincenc Vaculka č. 84 za stranu lidovou. Cyril Magdálek č. 160, Ignác Malina a Josef Balcar bez pol. Příslušnosti. Předsedou Národního výboru jmenován Václav Mikulíček.

Nově zvolený Národní výbor sešel se k první svoji schůzi, kde se  usnesl na těchto nařízeních a vydal k občanům tuto vyhlášku:

Spoluobčané

Dnešním dnem přebírá na sebe veškerou  pravomoc Místní národní výbor. Všichni občané jsou povinni plniti všechna nařízení vydaná M.N.V. Z vlastní ukázněnosti zachovejte klid a pořádek. Starejte se o bezpečnost svých spoluobčanů. Odevzdejte ihned veškeré zbraně.

            Dne 3. Května ráno dostavila se do úřadovny Místního národního výboru partyzánská skupina, jejímž velitelem byl Cigánek. Tento nařídil zajistit všechny členy „Vlajky“ a utvořit stráň bezpečnosti v počtu 6 mužů. Hlídka pak odešla do domu Františka Mikošky č. 90, kde zajistila jmenovaného a jeho syna Jaroslava Mikošku. Oba byli odvedeni do obecné školy, kde byli podrobeni výslechu. Dle udání hlídky měli oba na svědomí četná udání občanů. Jako škůdci národa byli oba ve školním sklepě zastřeleni a téhož dne k večeru pohřbeni na mrchovišti v Súhradech. Pohřbení mrtvol provedli členové Vlajky. Jako členové Vlajky byli zajištěni: Josef Vašíček č. 110, Ignác Mikulka č. 153, Josef Hlavačka č. 117, Vincenc Bilavčík č. 86 a Snopek Vladimír č. 125. Všichni byli uvězněni ve sklepě Národ. výboru a druhý den byli dodáni do vazby kraj. soudu v Uh. Hradišti.

            Na výzvu M.N.V. odevzdávají občané zbraně jak vlastní tak i získané při odsunu němců. Značný počet zbraní byl získán obyvatelstvem jak pomáhalo při přísunu dělostřelectva Rudé armády přes obtížný kopcovitý terén v Javorovci. Byli odesláni dělníci na výpomoc při opravě mostů v Bílovicích, Včelarech a Uh. Hradišti, které Němci při ústupu zničili. Vozkové s vlastními potahy pomáhali při přísunu Rudé armády až do Brna.

            Prováděny sbírky pro novětvořící se čsl. armádu. Sebráno značné množství mouky, brambor, luštěnin a tuků.

Zásobování

            Zásobování bylo v prvých dnech revolučních prováděno zcela samostatně. Byly vydávány psané poukázky, z nichž byly vypuštěny ony druhy potravin, kterých se občané případ od případu zřekli ve prospěch potřebnějších. Až do výdeje prvních potravinových lístků vydaných Okresním nár. výborem v Uh. Hradišti, provádělo se zásobování všemi vlastními potravinami v rámci obce.

Válečné škody

            Válkou byly občanům způsobeny četné škody, zejména v poslední válečné fázi a to tím, že bylo odvlečeno 80 kusů hovězího dobytka a 108 kusů vepřů, 25 koní, dále většina potravin, zejména obilí, drůbež, maso, tuky a vejce. Kromě uvedeného bylo občanstvu ukradeno šatstvo, zemědělcům povozy, postroje, krmivo seno a sláma a mnoho cenných předmětů bylo zničeno nebo značně poškozeno.

            Dělostřeleckou palbou bylo poškozeno 22 domků. Věcné škody a škody na dobytku byly odhadnuty na 1 070 690,- Kčs.

Škodu utrpěli na domech:

Trávníček František č. 258, Polášek František č. 231, Jánoš Štěpán č. 213, Belant František č. 274, Kolařík Karel č. 257, Kadlčík Josef č. 284, Sládek František č. 253, Bilavčík Jan č. 212, Klauda Josef č. 195, Dostálek Metoděj č. 241, Blaha František č. 248, Slováček Antonín č. 157, Slováček Josef č. 239,  Jánošová Marie č. 252, Šraděja Jan č. 180, Špaček Štěpán č. 11, Slováček František č. 72, Kalabus František č. 103, Blaha Vavřin č. 243, Pícek František č. 133.

Koně byly odňaty:

Malina František č. 64, Janeček Ignác č. 95, Magdálek Ferdinand č. 29, Batůšek Ignác č. 76, Mach Julius č. 18, Lysoněk Ignác č. 145, Medek Ferdinand č. 65, Ondrůšek Jan č. 77, šnajdar Rud. č. 78, Bilavčíková Barbora č. 150, Bilavčík Isidor č. 47, Šuranský František č. 39, Šnajdar Jan č. 262, Kocáb Josef č. 247.

Slavnost osvobození

            Dne 6. května uspořádána slavnost osvobození. Na této slavnosti oceněny zásluhy osvobozeneckých armád, které se podílí na našem osvobození. Vzpomenuto padlých  našich příslušníků zahraniční armády a mučeníků v koncentračních táborech. Vzdány díky našemu prezidentu Dr. Edvardu Benešovi a představitelům vlády za oběti, které pro národ přinesli.

            Dne 17. května vydána mobilizační vyhláška, podle níž nastoupilo 12 ročníků vojenskou službu.

Soupis válečných škod

            Za účelem zjištění válečných škod v celé republice, vydáno nařízení o jejich soupisu.

Vyvlastnění půdy

            V měsíci červnu vydal prezident Dr. Beneš dekret o vyvlastnění majetku Němců, Maďarů a kolaborantů a o postátnění klíčového průmyslu. Veškerá půda Němců, Maďarů a zrádců byla znárodněna a předána do rukou českého lidu.

            Němci a Maďaři byli soustředěni do sběrných táborů a postupně odsunuti z ČSR.

            I z naší vesnice odstěhovaly se rodiny do pohraničí, kde převzaly převážně po Němcích zemědělské usedlosti.

Odchod do pohraničí – odešly tyto rodiny:

Magdálek Václav                             do Lomnice okr.Rýmařov

Švehla Antonín                                 -//-

Neužil Josef                                      -//-

Hromeček Vincenc                          -//-

Hromeček Josef                              -//-

Pudelka Bohumil                              -//-

Vašíček Antonín                               -//-

Mach Antonín                                    -//-

Režný Alois, Huňka Rudolf  -//-

Mikulíček Václav                              do Sedlece okr. Mikulov

Mach Jan, Gajdoš Metoděj -//-

Kalabus František                           -//-

Hubáček Štěpán                              -//-

Trávníček František                         -//-

Palčík Vojtěch                                  -//-

Elfmark Augustin                              do Mikulova

Vaculka Cyril                                    Dol. Velkruby okr. Krnov

Kodrla Boh.                                      -//-

Petřík Alois, Petřík Josef                 do Lichnova okr. Bruntál

Knot Alois, Bureš Václav                do Rýžoviště okr. Rýmařov

            Letní období tohoto roku vyznačovalo se četnými tancovačkami a slavnostmi. Pořádány dožinky, slavnost založení Svazu české mládeže. Uspořádána děkovná pouť na posv. Velehrad.

Vázané vklady

            K 1. listopadu vydáno nařízení o vázaných vkladech. Všechny peníze bylo nutno uložiti do peněžních ústavů jako vázané vklady. Bez ohledu na výši uložené částky, dostala jedna osoba jako výměnu obnos 500 Kčs v nové měně. Z tohoto vázaného vkladu bylo uvolňováno jen v určitých případech. Poškozeným válkou, nemajetným a přestárlým na výživu, nemocným na léčení, nevěstám na svatbu a výbavu a nastávajícím matkám na kojeneckou výbavu. Opatřením tímto bylo docíleno snížení oběživa peněz a zajištěna stabilita naší měny, neboť v době války bylo v oběhu velmi mnoho peněz. Někteří občané ukládali na vázaný vklad až 200000 korun.

            Aby obraz vylíčených událostí byl úplný dokládám je některými zajímavými událostmi, jež zapadají do celkového rámu děje, vystihují v jednotlivostech ráz doby, osvětlují příčiny rozkladu a mravního úpadku lidské společnosti nebo vyzdvihují heroismus těch, kteří za doby zvýšeného nebezpečí republiky neváhali ani na okamžik a postavili se cele do služeb národa a státu.

            Válka působila na mravnost obyvatelstva velmi zhoubně. Vzrůstala zločinnost mezi dospělými i mezi mládeží, která propadala alkoholu a hazardním hrám v karty. Provozovány hry i o desetitisíce korun. V určitých vrstvách lidí se hýřilo a plýtvalo penězi, jiní zase trpěli nouzí a prožívali bezměrná muka ve věznicích a koncentračních táborech. Z bídy lidí se množí obohacovali tím, že prodávali poživatiny za vysoké ceny. Největší útlak snášely rodiny žalářovaných a popravených. Byly zbaveny majetků a všech příjmů k výživě. Tyto rodiny žily převážně z dobrodiní a podpory dobrých vlastenců.

Stavební ruch

            Válečné události měly vliv i na stavební ruch. Nedostatek stavebních hmot. Příděly stavebnin byly malé. Za války postaveno 5 domků a provedeny větší opravy hospodářských budov.

            Náklad na vybudování domku činil 60000 korun.

V roce 1945 čítala obec 1273 obyvatel a měla 284 popisných domovních čísel.

Počasí a úroda

            V tomto roce byla úroda celkem dobrá. Urodilo se mnoho píce. Počasí střídavé, více sucho.

            V tomto roce zemřelo 16 občanů a narodilo se 32 dětí.

Jiné události

            V měsíci říjnu přišla o život občanka Božena Bilavčíková č. 3 a František Žáček č. 50 utrpěl těžké zranění, kterému podlehl v nemocnici v Uh. Hradišti.

            K neštěstí došlo za jízdy nákladním autem, které řídil František Žáček na silnici v Mařaticích. Auto z neznámé příčiny v plné jízdě vrazilo do stromu u silnice, kde se převrhlo. Božena Bilavčíková, která seděla s řidičem, byla přitlačena ke stromu a okamžitě usmrcena. Žáček byl velmi těžce zraněn. Měl polámány údy a rozmačkán hrudník. Byl odvezen do zemské nemocnice v Uh. Hradišti, kde brzy zemřel.